Honda Accord 2.2 i-CDTi: potěšení z jízdy

Už první Honda Accord prezentovaná v roce 1981 měla sportovní charakter a nejinak je tomu u sedmé generace.

Honda jako největší výrobce spalovacích motorů neměl až do roku 2003 v nabídce žádnou vznětovou pohonnou jednotku. Vlastně ji ani nepotřeboval, neboť většina produkce zůstávala buď doma anebo směřovala na severoamerický trh. Teprve, když Japonci zjistili, že v Evropě roste zájem po vznětových motorech, pustili se do vývoje vlastní pohonné jednotky. Po osmi letech se narodil moderní celohliníkový přeplňovaný vznětový čtyřválec 2.2 i-CDTi.

Vznětový čtyřválec 2.2 i-CDTi
Ačkoliv má Honda zatím pouze tento jediný motor, tak stojí opravdu za to. Ještě dlouho budeme na něho ve spojení s Accordem vzpomínat. Před časem se objevil v modelu CR-V a pomalu se začíná implantovat ještě do FR-V. Vzhledem k tomu, že patří mezi výborné turbodiesely své kategorii, tak lze předpokládat, že prodeje CR-V i FR-V půjdou ještě nahoru. Společně s diesely VW a BMW jej považujeme za nejlepší.

Výkon: 103 kW při 400/min
Točivý moment: 340 N.m při 2000/min
Zrychlení: 0-100 km/h: 9,4 s
Rychlost: 210 km/h
Spotřeba (město/mimo město, kombinovaná ( 6,7/4,6/5,4 l/100 km)

Motor se vstřikováním common-rail druhé generace je dostatečně silný, pružný, vyznačuje je kultivovaným chodem a výborným odhlučněním. Hned po otočení klíčkem běží vyrovnaně a ani se nechce věřit, že jde o diesel. Temperamentem nezaostává za zážehovými motory, které předčí i hospodárností. Dlouholetý vývoj sklízí dnes zasloužené ovoce

Od 1600 otáček překvapuje slušným zátahem a díky příznivému průběhu točivého momentu zrychlí na pětku už od 1200 otáček za minutu díky příznivému průběhu točivého momentu. Kupodivu si vystačí pouze s pětistupňovou mechanickou převodovkou. Ještě větším kladem než točivý moment je jeho spotřeba. na sto kilometrů spotřebuje v průměru kolem 5,5 litru, teprve když přišlápneme pedál plynu, tak se lehce dostanete o litr víc.

Propracovaný podvozek má tvrdší naladění, takže kombinuje sportovní jízdu s komfortem. V zatáčkách se chová téměř neutrálně, o dobré brzdění se starají čtyři kotouče. Při jízdě si řidič doslova užívá.

Přístrojové desce dominuje rychloměr, ovládací prvky jsou rozmístěny na středovém panelu přehledně a lehce ovladatelné.

Na zadních sedadlech je překvapivě o něco méně místa, hlavně pro nohy. Úhel otevření zavazadlového prostoru o objemu 459 litrů je dostatečný, ale kvůli tuhosti karoserie má poměrně vysoko umístěnou hranu. Ale to jsou jen nepatrné vady „na kráse“, které vám plně vynahradí vznětový motor.

Jindra Lasík

13. května 2005, jas